Jaké písmeno je pro Čechy to nej? Už jste někdy přemýšleli nad tím, proč se některá písmena v češtině vyskytují častěji než ostatní? Zásadní otázka, která rozděluje i ty nejzapálenější jazykové nadšence. V běžném rozhovoru vás asi nenapadne analyzovat, která písmena používáte nejvíc. Přesto mají písmena schopnost ovlivnit, jak se v naší zemi mluví, jak vznikají jména a jak si vytváříme vztah ke svému jazyku. Češi milují háčky a chyby se občas odpouštějí, ale některá písmena přesto kralují. Proč? Je to pouhá náhoda, nebo v tom hraje roli i naše historie, kultura a každodenní jazyková praxe?
Statistiky a dominance českých písmen ve slovech i jménech
Když se podíváte na běžné české texty, jedna věc vás zaručeně překvapí – některá písmena se v nich objevují mnohem častěji než jiná. Podle rozsáhlých analýz zveřejněných Ústavem pro jazyk český je jasným vítězem písmeno „E“. Ve všech větách, článcích či smskách se „E“ zjevuje s frekvencí kolem 8,8 %, což dělá z tohoto písmena naprostého šampiona české abecedy. Hned za ním následuje samohláska „A“ – její použití se drží okolo 8,1 %. Významně si vede také "O" a „N“, což je zčásti dané množstvím gramatických koncovek a předpon s těmito písmeny.
Ve jménech dominuje situace ještě výrazněji. V žebříčku nejčastějších jmen pro kluky i holky najdete souhlásky jako K, M nebo S, což perfektně sleduje trendy, které v češtině panují už desítky let. Nejčastější příjmení jako Novák, Svoboda nebo Dvořák zase ukazují, že v příjmeních boduje hlavně "V", "D" a "K". Existuje dokonce tabulka, která mapuje průměrné zastoupení jednotlivých písmen v desetitisících českých slov:
| Písmeno | Četnost v % |
|---|---|
| E | 8,8 |
| A | 8,1 |
| O | 7,4 |
| N | 6,1 |
| I | 5,9 |
| S | 5,6 |
| T | 5,1 |
| L | 4,9 |
| V | 4,8 |
| M | 4,0 |
Mimochodem, písmena jako „Q“, „W“ nebo „X“ v češtině téměř nenajdete – jsou to spíše hosté z cizích jazyků. Naopak písmena s háčky (č, š, ž, ň, ř, ď, ť) sice nejsou zdaleka nejčastější, ale pro češtinu jsou typická. Češi si na ně zvykli až na počátku 19. století, kdy se po vzoru jazykových reformátorů, jako byl Josef Dobrovský, začalo s jejich používáním v běžném písemném styku. Bez háčků bychom „Českou republiku“ vlastně ani nevyslovili správně.
Na první pohled by se mohlo zdát, že čísla a tabulky nemají moc co říct o náladě jazyka. Jenže přesná frekvence písmen ovlivňuje třeba i to, jak dobře se luští křížovky, jak snadno se čtou knihy nebo jaké šance mají konkrétní písmena v různých formách slovních her. Pokud někdy hrajete "Slovní fotbal" nebo "Kufr", víte, že začínat nebo končit na "Q" je téměř nemožné. Třeba „E“ bude v podobných soutěžích vždy stálicí.
Čeština, písmena a naše identita: Co o nás prozrazuje jazyk?
Není to jen matematika a četnosti. Češi, možná víc než kdokoli jiný, mají se svými písmeny silný vztah. Když slyšíme slova jako „řeka“, „ležérní“ nebo „přátelství“, okamžitě nás napadne „ř“. Toto písmeno, které je noční můrou cizinců, dlouho platilo za národní raritu. Čeština je jedním z mála jazyků na světě, kde „ř“ vůbec existuje. Nejde jen o jeho výslovnost – hraje roli v našich příjmeních, názvech měst a tradicích.
Z jazykové kultury také vychází silná preference pro používaní háčků. Když čtete email bez diakritiky, často vám připadá neosobní nebo podezřelý. Češi si zkrátka dávali záležet na jazykové čistotě už od dob národního obrození. Důraz na správnou češtinu jde často ruku v ruce s pocitem národní sounáležitosti. Spousta lidí si potrpí na to, aby jména dětí zněla česky – proto taky v posledních deseti letech zažívají comeback stará jména jako Vojtěch, Antonín nebo Bohumila, zatímco exotická jména francouzského či anglosaského původu, obsahující právě ono problematické "W" nebo "Q", tolik nefrčí.
Češi jsou zároveň mistři ve zkracování slov, hříčkách, přezdívkách, a právě to ovlivňuje i písmena. Zatímco v angličtině najdete zkratky jako VIP, v češtině je zdomácnělé „ČR“, „PSČ“ nebo zvukově libozvučné zkratky pro školní předměty jako „MAT“, „CHE“ nebo „DĚJ". Proč? Češi mají rádi jednoduchost ve všedních hovorech. Pokud se vám některé písmeno vyslovuje špatně nebo nemá příjemné zvukové zabarvení, moc dlouho v hovorové češtině nepřežije.
Možná taky nevíte, že čeština jako jediný slovanský jazyk používá tolik znaků s háčky. Polština místo toho chodí okolo horké kaše čárkami a tečkami. Slováci nám sice konkurují měkkým „ľ“ nebo „ĺ“, ale ani oni se neodvážili zavést "ř". Takže, když se někdo ptá „Jaké písmeno Češi?“, odpověď není jen v číslech, ale i v tom, jak moc jsme na svůj jazyk pyšní a jak silně jím dotváříme svoji identitu.
Tipy, jak využít znalost písmen v praxi a zajímavosti z českého jazykového života
Možná si říkáte – k čemu mi bude vědět, že česká abeceda je postavená na pár vyvolených písmenech? Není to jen zajímavost do hospodského kvízu, můžete z toho vytěžit i v běžném životě. Pokud třeba píšete texty, reklamní slogany nebo tvoříte hesla, určitý písmena mají větší šanci, že si je zapamatuje širší publikum. Čím častěji se písmeno vyskytuje, tím přirozeněji text zní. Pokud naopak potřebujete vytvořit složitější heslo, zkuste do něj zahrnout málo používaná písmena – „Q“, „X“, nebo „W“ vaše heslo dokonale ochrání před nechtěnými průniky.
- Při hře na schovávanou pojmenujte děti podle nejčastějších písmen – rychleji je přivoláte zpět!
- Jste grafik nebo typograf? Nejvíc prostory v textech zabírají „M“ a „W“, naopak "I" a "J" jsou štíhlíci.
- Říká se, že ve slovech, která začínají samohláskou, si čeština často pomáhá vsuvkami (například „v“ nebo „j“ na začátku některých slangových slov).
- Chystáte jméno pro dítě? Na základě statistik jsou jména obsahující písmena "A", "M", "V", "N" častější a působí česky. Pokud chcete originalitu, zkuste "F". Ale pozor, aby nebyl výsměch na hřišti!
- Malou jazykovou hříčkou je fakt, že třeba slovo „nejneobhospodařovávatelnějšími“ obsahuje téměř polovinu písmen české abecedy.
V našich běžných denních konverzacích je nejtěžší najít slovo s písmenem „Q“. Zkuste třeba "quinoa" nebo "quark", ale pravděpodobně si vysloužíte podezřelé pohledy babičky u stolu. Naopak "Ř" je považováno za vůbec nejtěžší hlásku pro cizince, kteří se češtinu učí. Nikde jinde ve světě nemá podobné zastoupení.
Pokud studujete češtinu nebo učíte děti číst, vsaďte ve svých cvičeních hlavně na „E“, „A“, „O“, protože jich najdete v dětských knihách nejvíc. A jestli dumáte nad tím, proč jsou nadávky a humorné výrazy tak často plné „R“ nebo „S“, věřte tomu, že lingvisti už několikrát potvrdili, že ostřejší souhlásky působí vtipněji.
Na závěr ještě jedna jazyková perlička: v češtině najdete slova pouze z jedné skupiny písmen, třeba "deka" nebo "jemně" (jen samohlásky a měkké souhlásky). A pokud by vám někdy někdo tvrdil, že naše abeceda je složitá, pošlete ho na překladač – tam "ř" prostě vůbec nenajdou.
Písmena s námi prožívají každodenní úspěchy a trapasy. Stačí poslouchat, jak dospělí kroutí hlavou nad novými slovíčky, děti se smějí paskvilním výslovnostem a puberťáci zkouší tvořit ty nejšílenější přezdívky. Všechno se to točí kolem těch pár písmen, která pro nás mají zvláštní úlohu. Takže až příště uslyšíte otázku „Jaké písmeno je to české?“, klidně odpovězte – je to hlavně o srdci, tradici, statistice a době, ve které zrovna žijeme.
